Bankovní rada České národní banky ve čtvrtek s okamžitou platností ukončila režim devizových intervencí. Informoval o tom mluvčí centrální banky Marek Zeman. ČNB tak nebude bránit posílení koruny pod hranici 27 korun za euro.

Banka ale zároveň již dříve upozornila, že bude připravena případné nadměrné výkyvy kurzu koruny po ukončení závazku zmírňovat svými nástroji. „ČNB je v případě potřeby připravena možné nadměrné kurzové výkyvy svými nástroji zmírňovat,” zdůraznil mluvčí centrální banky Marek Zeman.

„Velký třesk na devizovém trhu začíná,” komentoval ekonom Komerční banky Viktor Zeisel. „Koruna je tedy volná a může začít směle posilovat,” uvedl. „Ukončení používání devizového kurzu jako dalšího nástroje uvolňování měnových podmínek znamená, že kurz koruny se bude pohybovat dle vývoje nabídky a poptávky na devizovém trhu. V důsledku toho může krátkodobě kolísat jedním či druhým směrem,” připomněl mluvčí ČNB Zeman.

Podle něj ji v tom podporuje dobrý výkon ekonomiky i přebytek zahraničního obchodu. Devizové intervence centrální banka zahájila kvůli obavám z deflace s cílem oslabit korunu a držet její kurz poblíž 27 Kč/EUR na počátku listopadu 2013. Od té doby do konce března intervenovala v objemu zhruba dva bilióny korun.

Novinky, ČTK , 6.4.2017

Zdroj: Viktor Hostinský, VHI.cz, www.osmii.com

Světový den investičních fondů je ideální příležitostí zvýšit finanční gramotnost a připomenout výhody kolektivního investování oproti běžným bankovním vkladům.

1. Daňové zvýhodnění: Pokud investor (fyzická osoba) ukončí svou investici nejdříve po třech letech od nákupu podílového listu, z investice se neplatí žádná daň z příjmu fyzických osob.

2. Rychlý přístup k penězům: V případě rychlé potřeby peněz je možné investici kdykoliv ukončit. Cena podílových listů se obvykle vypočítává každý pracovní den a každý pracovní den je možné je odprodat.

3. Regulace zákonem: Investiční fondy jsou regulovány zákonem, podléhají dohledu České národní banky a jsou povinny pravidelně zveřejňovat detailní informace o svém hospodaření, rizikovosti a podobně.

4. Investování malých částek: Do fondů je možno investovat obdobné částky jako do u nás stále populárního stavebního spoření. Minimální investovaná částka začíná zpravidla již na 500 Kč měsíčně.

5. Profesionální správa: Investiční společnosti zaměstnávají specialisty, kteří zodpovídají za řízení (portfolií) fondů, takzvané fond manažery nebo portfoliomanažery.

Již potřetí si Česká republika 19. dubna připomíná Světový den investičních fondů, který u nás organizuje Asociace pro kapitálový trh ČR. Jde o výročí narození Abrahama van Ketwiche, který v roce 1774 v Nizozemsku založil první investiční fond na světě.

Zdroj: Investicniweb.cz

• Někdejší firmu obchodující s dluhopisy přetvořil tým Jana Vedrala ve správce peněz, který se počtem klientů může měřit s bankami.
• Vedral říká, že investujete-li na dlouho, nemusíte se starat o investiční příběhy ani o výkyvy trhů či záporné sazby.
• Conseq teď hodně sází na firemní dluhopisy a věří v opětovný růst akcií na rozvíjejících se trzích.
• Čeká také konec propadu cen surovin.

Zakladatel firmy Conseq Jan Vedral, autor: HN – Martin Svozílek

Své peníze firmě Conseq svěřilo 250 tisíc drobných klientů. Větší část z nich si spoří třeba na důchod a ukládají pravidelnou částku každý měsíc. Conseq Investment Management ji pak investuje podle dohodnuté strategie. Ze 45 miliard korun, které celkem spravuje, je část také od firem, organizací a měst.

Conseq začínal v 90. letech hlavně jako obchodník s dluhopisy. Na počátku tisíciletí ale změny na tuzemském dluhopisovém trhu původnímu zaměření firmy nepřály. V roce 2002 se vlastníci Consequ rozhodli pro radikální obrat: opustili brokerský byznys a zaměřili se na správu aktiv. Ze 45 zaměstnanců zbylo jen 12.

„Začátky byly těžké. Museli jsme hodně šetřit a makat od rána do noci, protože jsme si nemohli dovolit zaměstnat dost lidí. Nyní už je nás kolem stovky, jde to dobře a já mám pocit, že jsme na tom správném místě,“ říká spoluvlastník a předseda představenstva Jan Vedral.

HN: Jak vypadá byznys Consequ dnes?

I když stále spravujeme dost peněz institucionálním investorům, jako jsou města nebo Fond pojištění vkladů, největší příjem máme z drobných klientů, z retailu. Růst objemu peněz pod správou se díky nim v posledních letech zrychluje. Od roku 2011 se více než zdvojnásobil. Většina těchto klientů má dlouhý investiční horizont − budují si finanční rezervu na důchod, na nákup bytu či pro děti. Náš průměrný klient s námi začíná investovat v 35 letech a investuje měsíčně, s předpokládaným horizontem 20 let.

Zdroj: Marek Miler, Hospodařské noviny, crowdink.com

Pravidelné investování je považováno za skvělý způsob, jak se vyhnout negativním vlivům propadů na trzích. Dalo by se říci, že čím volatilnější trh nebo investiční nástroj, tím více se projeví výhody dlouhodobého pravidelného investování. Nejlépe se to ukáže při porovnání dvou nástrojů se stejným dlouhodobým výnosem, ale rozdílnou volatilitou.

Je pravda, že index S&P 500 (a vlastně většina akciových trhů) od začátku tisíciletí nepředvádí zrovna výjimečné výkony. Pro ty, kdo investují na pravidelné bázi a nenechali se odradit ani dvěma medvědími trhy, kterých jsme byli za posledních šestnáct let svědky (pokud bereme v potaz i rok 2000), to ale nemusí být tak velký problém. Právě na první pohled negativní události na trzích totiž představují pro zkušené investory příležitost k nakupování se slevou a pro disciplinované pravidelné investory možnost, jak dosahovat díky průměrování nákladů nadprůměrných výnosů.

„Všichni se cítíme lépe, když hodnota naší investice roste. A když dosahujeme výnosů lepších, než je dlouhodobý průměr, jsme stále optimisticky naladěni, i když si vlastně jen půjčujeme budoucí výnosy (nejsme nic jiného než stoupenci krátkodobých trendů). Jako střadatelé bychom se ale ve skutečnosti měli těšit, až dostaneme šanci nakupovat akcie ve výprodeji,“ připomíná Eric Nelson ze Servo Wealth Management.

Větší volatilita, větší výnosy

Zároveň zmiňuje zajímavý příklad toho, jak může volatilita příznivě ovlivnit výnosy při pravidelném investování.

Indexový fond Vanguard S&P 500 v období od roku 2000 do roku 2014 vydělal podprůměrných 4,1 % ročně. Stejný výnos zaznamenal také dluhopisový fond Vanguard Short-term Bond Index, který však investorům nabídl sedminásobně nižší volatilitu a žádný rok s negativní výkonností.

Pro běžného investora jasná záležitost. Pro toho, kdo investoval do akciového fondu, katastrofa, když po patnácti letech vydělal to samé co konzervativní dluhopisový investor. Jenže skutečnost je trochu jiná. Při 180 000 investovaných dolarech je celková hodnota pravidelné investice do akciového fondu po patnácti letech 352 202 dolarů, tedy 8,5 % ročně.

Index S&P 500 sice vydělal pouze 4,1 % ročně, ale ne všechny investované peníze za tu dobu vydělaly kolem 4 %. Do fondu se totiž investovalo i v letech 2001, 2002, 2008 a 2011, kdy na tom byly akcie skutečně špatně, ale kdy následně vydělávaly ročně 12 %, 15 %, nebo dokonce 20 % a více.

To je právě výhoda pravidelného investování, kdy investor nakupuje akcie v obdobích propadů (a nakupuje jich více, než když jsou ceny na vrcholech) za velmi nízké ceny a s následnými nadprůměrnými výnosy.

U konzervativního dluhopisového fondu je účinek opačný. Při stejném ročním výnosu jako u akciového fondu, ale s mnohem nižší volatilitou, je celková hodnota investovaných peněz po patnácti letech 228 294 dolarů. Výsledek je tedy výrazně nižší než u akciového fondu.

Pouze akcie a disciplína

Příklad dobře ukazuje, jaké výhody skýtá pravidelné investování do volatilních a rizikovějších nástrojů, jako jsou akcie. Jak ale připomíná Nelson, „funguje to pouze s akciemi (ani na minutu neuvažujte o tom, že by mladí investoři měli mít v portfoliu nějaké dluhopisy) a pouze tehdy, když se držíte plánu„.

Právě druhá podmínka je velice důležitá a platí pro mladší investory. Když se naučíme v mládí investiční disciplíně, v pozdějším věku by se nám to mělo vyplatit. U starších investorů to může být problém, zejména v případě, že v mládí zkoušeli časovat trh. Pak už se totiž disciplíně a trpělivosti učí jen těžce.

Zdroj: servowealth.com

Pravidelné investování je považováno za skvělý způsob, jak se vyhnout negativním vlivům propadů na trzích. Dalo by se říci, že čím volatilnější trh nebo investiční nástroj, tím více se projeví výhody dlouhodobého pravidelného investování. Nejlépe se to ukáže při porovnání dvou nástrojů se stejným dlouhodobým výnosem, ale rozdílnou volatilitou.

Je pravda, že index S&P 500 (a vlastně většina akciových trhů) od začátku tisíciletí nepředvádí zrovna výjimečné výkony. Pro ty, kdo investují na pravidelné bázi a nenechali se odradit ani dvěma medvědími trhy, kterých jsme byli za posledních šestnáct let svědky (pokud bereme v potaz i rok 2000), to ale nemusí být tak velký problém. Právě na první pohled negativní události na trzích totiž představují pro zkušené investory příležitost k nakupování se slevou a pro disciplinované pravidelné investory možnost, jak dosahovat díky průměrování nákladů nadprůměrných výnosů.

„Všichni se cítíme lépe, když hodnota naší investice roste. A když dosahujeme výnosů lepších, než je dlouhodobý průměr, jsme stále optimisticky naladěni, i když si vlastně jen půjčujeme budoucí výnosy (nejsme nic jiného než stoupenci krátkodobých trendů). Jako střadatelé bychom se ale ve skutečnosti měli těšit, až dostaneme šanci nakupovat akcie ve výprodeji,“ připomíná Eric Nelson ze Servo Wealth Management.

Větší volatilita, větší výnosy

Zároveň zmiňuje zajímavý příklad toho, jak může volatilita příznivě ovlivnit výnosy při pravidelném investování.

Indexový fond Vanguard S&P 500 v období od roku 2000 do roku 2014 vydělal podprůměrných 4,1 % ročně. Stejný výnos zaznamenal také dluhopisový fond Vanguard Short-term Bond Index, který však investorům nabídl sedminásobně nižší volatilitu a žádný rok s negativní výkonností.

Pro běžného investora jasná záležitost. Pro toho, kdo investoval do akciového fondu, katastrofa, když po patnácti letech vydělal to samé co konzervativní dluhopisový investor. Jenže skutečnost je trochu jiná. Při 180 000 investovaných dolarech je celková hodnota pravidelné investice do akciového fondu po patnácti letech 352 202 dolarů, tedy 8,5 % ročně.

Index S&P 500 sice vydělal pouze 4,1 % ročně, ale ne všechny investované peníze za tu dobu vydělaly kolem 4 %. Do fondu se totiž investovalo i v letech 2001, 2002, 2008 a 2011, kdy na tom byly akcie skutečně špatně, ale kdy následně vydělávaly ročně 12 %, 15 %, nebo dokonce 20 % a více.

To je právě výhoda pravidelného investování, kdy investor nakupuje akcie v obdobích propadů (a nakupuje jich více, než když jsou ceny na vrcholech) za velmi nízké ceny a s následnými nadprůměrnými výnosy.

U konzervativního dluhopisového fondu je účinek opačný. Při stejném ročním výnosu jako u akciového fondu, ale s mnohem nižší volatilitou, je celková hodnota investovaných peněz po patnácti letech 228 294 dolarů. Výsledek je tedy výrazně nižší než u akciového fondu.

Pouze akcie a disciplína

Příklad dobře ukazuje, jaké výhody skýtá pravidelné investování do volatilních a rizikovějších nástrojů, jako jsou akcie. Jak ale připomíná Nelson, „funguje to pouze s akciemi (ani na minutu neuvažujte o tom, že by mladí investoři měli mít v portfoliu nějaké dluhopisy) a pouze tehdy, když se držíte plánu„.

Právě druhá podmínka je velice důležitá a platí pro mladší investory. Když se naučíme v mládí investiční disciplíně, v pozdějším věku by se nám to mělo vyplatit. U starších investorů to může být problém, zejména v případě, že v mládí zkoušeli časovat trh. Pak už se totiž disciplíně a trpělivosti učí jen těžce.

Zdroj: servowealth.com, redakce investičníweb, cyprusbusinessmail.com

Akcie jsou brány jako riziková investice a dluhopisy se chápou jako investice bezpečná. Je to sice pravda, ale jen z části. Akcie a dluhopisy mají prostě jiný typ rizika. Nejnižšího rizika dosáhneme, pokud zvolíme v portfoliu kombinaci akcií a dluhopisů. Jen je otázkou, v jakém poměru

Jak měřit riziko

Měření rizik je celá řada. Finanční teorie měří riziko tzv. volatilitou neboli „sigmou“. Riziko měřené volatilitou dobře odpovídá tomu, co pod pojmem riziko chápou i nervy investorů. Pokud investice výrazně kolísá, drásá to nervy investora a je větší riziko, že investor podlehne a prodá. Pokud je kolísání investice jen velmi mírné, jsou nervy investora v klidu.
Výhodou tohoto přístupu k riziku je možnost jeho měření. Víme, kolik je sigma a můžeme tak poměřovat různé investice. Víme, která investice je rizikovější a která je méně riziková a o kolik.
V investiční teorii jsme často slyšeli, že s vyšším požadovaným výnosem roste i riziko investice. Praxe dává teorii za pravdu. Tento vztah se dá dobře ukázat na grafu výnosu a rizika.

Vztah výnosu a rizika pro různé investiční nástroje v období 10 let (2004 – 2014). Data platí pro trh USA. (Akcie – S&P500 TR, dluhopisy 10leté státní dluhopisy, peněžní trh 3měsíční pokladniční poukázky.)

Každý investor by byl rád v tomto grafu vlevo nahoře. Rád by měl vysoké výnosy a nízké riziko. Snahou investorů je posun na tomto grafu vlevo nahoru. Aspoň o kousek. Chtějí dosáhnout co nejvyšších výnosů při daném riziku nebo chtějí dosáhnout co nejnižšího rizika při daném výnosu.
Často se mluví o tom, že si investor má vybrat, jestli chce vyšší výnos nebo nižší riziko. Že si má zvolit buď akcie nebo dluhopisy nebo peněžní trh.
Otázka ale nestojí buď akcie nebo dluhopisy. Otázka stojí: kolik máme mít akcií a kolik máme mít dluhopisů.

I dluhopisy mají riziko

Dluhopisy jsou často brány jako taková zlatá střední cesta. Nabízí vyšší výnos než peněžní trh, ale stále nižší volatilitu.
I dluhopisy mají samozřejmě svá rizika. V našich úvahách se zatím držme pouze státních dluhopisů, kde je kreditní riziko minimální. Proto hlavním zdrojem rizika je riziko úrokové. Pokles úrokových sazeb znamená růst cen dluhopisů a růst úrokových sazeb znamená pokles cen dluhopisů.
Hodnota dluhopisové investice zdaleka neroste hladce vzhůru, ale také u ní dochází k poklesům. I dluhopisová investice může v některých dobách vykázat ztrátu 10 %.

                                                         Hodnota dluhopisové investice (10 leté státní dluhopisy USA)

Špetka akcií snižuje riziko

Riziko dluhopisů je možné snížit tím, že do portfolia přidáme akcie. Akcie mají totiž jiná rizika, než mají dluhopisy. Hlavním rizikem (státních) dluhopisů je úrokové riziko. Hlavním hybatelem cen akcií jsou zisky firem, kondice ekonomiky, krátkodobé nálady. Rizika jsou tedy jiná než u dluhopisů. Pokud investujeme zároveň do akcií a do dluhopisů, máme šanci, že problémy v jedné části investice doženou výnosy v druhé části investice. Samozřejmě se může stát, že se nebude zároveň dařit v akciích ani v dluhopisech. Pravděpodobnost, že prohrajeme na obou frontách je ale nižší, než prohra jen při sázce na jednu z nich.

Portfolio, které je složeno z 80 % z dluhopisů a z 20 % z akcií, má nižší riziko, než čistě dluhopisové portfolio a zároveň má vyšší výnos. Toto portfolio splňuje touhu investorů po posunu v grafu vlevo nahoru: k vyšším ziskům a nižším rizikům. Akciová složka samozřejmě zvyšuje výnos a díky diverzifikaci (možná překvapivě) snižuje i riziko. I při pohledu na vývoj investice je znát, že investice méně kolísá a je bezpečnější než samotné dluhopisy.

Navíc vyšší výnos způsobil, že hodnota investice na konci je asi o 130 000 vyšší než v případě 100% investice do dluhopisů.
U podílu akcií platí: „všeho s mírou“. Pokud bychom použili vyšší podíl akcií, začalo by nám samozřejmě riziko investice růst. Kolísavost akcií by v portfoliu převážila. Abychom dostali nižší riziko portfolia, měli bychom volit maximálně do 25 % akcií. Portfolio s vyšší akciovou složkou může (ale ne vždy) dosahovat vyšší volatility než čistě dluhopisové portfolio.
Pokud dáme akcií více, budeme je přidávat z důvodů vyššího očekávaného výnosu portfolia, ne z důvodu minimalizace rizika.

Zdroj: Petr Syrový, EFA, www.PripravnyKurzEFA.cz, © KFP, 2016 /  zdroj,webové stránky www.kfp.cz., fastbusinesspng.wordpress.com

Akciové trhy od loňského dubna klesly o 20 – 30 %. Máme se bát, že nejhorší je teprve před námi? A začnou akcie v dohledné době opět růst?

Na schůzkách s klienty se o současné situaci na trzích často bavíme. Je vidět, že mají obavy. Nedivím se jim, jsou to většinou mladí lidé, kteří začínají investovat a současný pokles trhu je jejich prvním.

Na kapitálových trzích se pohybuji od roku 1991, téměř 25 let. Prožili jsme toho od té doby s manželkou ledacos, růsty i poklesy. A taky nás kapitálové trhy mnohému naučily. Dnes se s vámi chci o naše zkušenosti podělit.

Kapitálové trhy mne v první řadě naučily pokoře. Stát se může (téměř) cokoliv a nikdy bychom neměli říkat nikdy.

Za druhé jsme poznali, že trhy mají logiku, že krachy a růsty lze předvídat. Samozřejmě vám neřeknu, kdy k obratu nahoru (nebo dolů) dojde, ale jestli je trh „zdravý“ nebo „nemocný“, se poznat dá. Je to podobné, jako když si změříme teplotu a máme 39. Bolí nás celé tělo, rýma jako trám. Díky předchozím zkušenostem tušíme, co nám asi je, tušíme (ale nevíme), kdy teplota klesne a uzdravíme se. S kapitálovými trhy to je stejné.

Nemocný trh se dá poznat. Jak? Zde máte několik „teploměrů“, podle kterých můžeme zdraví trhu měřit.

1. Rozlišujme poklesy zhoubné a nezhoubné. Zhoubné jsou předzvěstí hospodářské krize, doprovází je pokles ekonomiky, růst nezaměstnanosti. Nezhoubné jsou „planými poplachy“ a mají je většinou na svědomí emoce investorů.
2. V předvečer hospodářské krize je většinou vysoká inflace, úrokové sazby rostou, nezaměstnanost je na desetiletých minimech, HDP přestává růst. Nic takového dnes ve vyspělých zemích nevidíme. Současný pokles je proto podle mého přesvědčení tím nezhoubným, dočasným.
3. Jestli jsou akcie drahé nebo levné se pozná podle ukazatele P/E – podíl ceny akcie (P) a zisku na 1 akcii (E). Jestli je tento podíl nižší než 10, jsou akcie považovány za levné. Když P/E překročí 20, začínají být akcie drahé. V současné době je P/E akciového trhu (tzn. průměrné akcie) kolem 15. Akcie proto dnes považujeme za správně oceněné, tzn. že cena akcií odpovídá ziskům těchto firem.
4. Čína je na tom jinak. Její akcie byly v polovině loňského roku silně přehřáté a vytvořila se tak bublina, která teď splaskává.

Závěrem několik rad:

• současný pokles není zhoubný, akciové trhy by se měly brzy vzpamatovat, na zhoubný pokles si ještě budeme muset nějaký čas počkat;
• pro splnění svých dlouhodobých cílů nepřestávejte investovat na akciovém trhu;
• investujte do akciových fondů, ne do jednotlivých akcií – diverzifikujete riziko, že vsadíte na špatného akciového koně;
• investujte do globálních akciových fondů, vyhněte se Číně a podobným spekulacím;
• vzdělávejte se – hledejte informace ne proto, abyste si utvrdili svůj názor, ale proto, abyste poznali pravdu;

Přeji vám silné nervy.

Karel Kořený

Zdroj: financnisvoboda.cz, fortunedotcom.files.wordpress.com